Kdo je ta uječená ženská.....

..... jsem to JÁ.

 Ano, umím ječet 60 m, 150 m, 300 m, 550 m a až Rozárka poběží 2000 m uječím i ty.

Vždycky jsme Rózu chlácholili, že důležité je zúčastnit se, že i čtvrté místo je super. No ale, proč se sport dělá, pro radost, pro radost z vítězství. Když běžíte a ostatní vám koukají na záda. Když stojíte na stupních vítězů, to je ono proč trénujete a snažíte se.

A tak já fandím, tak aby to slyšela, protože to tak má ráda. Řekla mi to. Šoupe jí to dopředu. Je to impulz. Je to ONA, kdo to má v nohách, ale ví, že je tam někdo kdo jí hrozně moc fandí a kdo jiný by to měl být, než JÁ MÁMA.

                       Když jí vidím, jak si to užívá, chce a vyhrává. Hřeje to a strašně dojímá.
                              A až mi řekne, mamko je to trapný neječ, tak přestanu, slibuju.

                                                         RÓÓÓZOO, DO TOHOOOO!